Reportáž - Rakousko: řeka Salza umí být hodná i zlá učitelka

Rakousko: řeka Salza umí být hodná i zlá učitelka

Když se řekne Rakousko, většina lidí si vzpomene na Vídeň a Alpy a nic dalšího už je nenapadne. Jenže země našich jižních sousedů, to zdaleka není jenom město proslulé duchem starého mocnářství a masivní štíty zasněžených velehor. Na své si tu přijdou opravdu všichni, jak jsem se ostatně přesvědčila i já. Zkrátka nepřijdou milovníci vody, hor, památek i ti, kteří touží jenom po dobrém jídle a odpočinku někde stranou od civilizace.

Voda, ve které mrznete i v létě
Tentokrát jsme se vydali do rakouského Štýrska a víkend strávili v okolí horské říčky Salzy jižně od pohoří Hochschwab. Vodáci znalí evropských toků už nejspíše zavětřili. Salza, česky zvaná Slaná, je 88 kilometrů dlouhá řeka, jež protéká známým poutním místem Mariazell a u Grossreiflingu se vlévá do Enže. Mnozí příznivci vod ji znají jako své boty, o čemž svědčí i kemp ve vesnici Wildalpen. Ten vodomilové považují za nástupní i výstupní stanici pro sjíždění divokých peřejí. O českou ceduli s instrukcemi tu doslova zakopnete a nikdo tedy nemůže ani na vteřinu zapochybovat, že „naši“ se tu cítí skutečně jako doma. Při vychvalování předností říčky ostatně nešetří superlativy a někteří jí dokonce přezdívají učitelka. Pro vodáky je totiž skutečnou školou. Ten, kdo se necvakl ve zdejších peřejích, jakoby mezi vodáky ani nikdy nebyl. Můžete ji ale vyzkoušet, i když mezi milovníky pádla nebo raftu zrovna nepatříte. Některé zátoky přímo svádějí k tomu zastavit se a pořádně se vykoupat. Neodolala jsem ani já, ale moc dlouho jsem se nezdržela. Brr, ta průzračná modř je studená jako led i v parném létě! Inu, horská řeka.

Postel, snídaně a domácí marmeláda
Prošli jsme se, vykoupali, a teď nezbývá než se ubytovat. Pokud nepatříte mezi náročné snoby, vyhněte se v Rakousku oklikou neosobnímu prostředí luxusních hotelů a zvolte stejně jako já malé rodinné penziony nebo ubytování v soukromí. Za slušnou cenu, která se obvykle pohybuje od 20 – 30 Euro za noc se snídaní (při větším počtu nocí mnohde dostanete slevu) si opravdu přijdete na své. Pokojíky jsou někdy zařízené třeba ve stylu takzvaného selského baroka s pořádnými duchnami. Majitelé „Zimmer frei“ vám někdy nabídnou i něco k pochutnání z vlastní zahrady, třeba pravou domácí marmeládu k snídani. Každopádně, uvidíte-li na brance nebo domě typický červenobíle pruhovaný praporek s nápisem „Zimmer frei“, neváhejte a zastavte. Kontakty na ubytování získáte také v turistickém informačním středisku označeným zelenobílým íčkem. Najdete ho v každé větší vesnici.

Na mši upozorňuje dopravní značka
My jsme si vybrali jedno z místních wildalpenských „Zimmer frei“ a rozhodně jsme neprohloupili. Když jsme se pokochali výhledem z okna, majitelé nás upozornili, že zrovna dnes se u nich slaví jakýsi církevní svátek. Čí, to jsem já, neznaboh, už dávno zapomněla, ale že tam po mši svaté hrála místní dechová kapela a starší ženské chodily v dirndlech, to si pamatuju doteď. Kroje jsou, světe div se, docela praktické i v létě a ještě hezky vypadají. Některé z žen přinesly na ochutnání svoje domácí koláče nebo přišly za ostatními jen tak na drb. Když už se zmiňuji o církevních svátcích – Rakousko je stále silně katolické, protestantů tu najdete skutečně poskrovnu. Proto dokonce i na silnicích před vesnicemi leckde potkáte dopravní cedule se siluetou kostela a určeným dnem a časem. Oznamuje vám, kdy se právě tady koná bohoslužba, abyste ji zkrátka neprošvihli. Hlavně na vesnicích se církevní svátky slaví, takže když se sem budete chtít vydat, ověřte si, zda se právě nějaká slavnost nekoná. Pokud ano, raději si bydlení domluvte předem, mohlo by se stát, že bude obsazeno.

Jak to vypadá v jiných částech Rakouska a co zajímavého tam najdete, o tom si povíme zase někdy jindy.

autor: Helena Stejskalová - www.helenastejskalka.cz