Travel Report - California, Nevada and Arizona in 8 days

In Czech only!

Back to: Travel Reports

Na podzim 2011 jsme se podívali do USA – do Kalifornie, Nevady a Arizony. Určitě si myslíte, že se to za 8 dnů stihnout nedá. Dá!

Za těch 8 dnů jsme najeli přibližně 2 tisíce mil.

Zvětšit mapu

Den první

Do Ameriky jsme letěli s leteckou společností Swiss Air s hodinovým přestupem ve Švýcarském Curychu. Let dohromady trval kolem 12 hodin.

Do Los Angeles jsme doletěli večer, kolem 8 hodiny. V autopůjčovně Hertz jsme měli zamluvené SUV – GMC Yukon, auto této třídy rozhodně oceníte například na cestě do Grand Canyonu, protože pohodlně projede i po nezpevněných cestách, ale i dlouhá cesta po dálnici předpisovým tempem, které nepřesahuje 110 km/h, je příjemná. Kdo pohodlné velké auto asi moc neocenil, byla obsluha parkoviště, protože se ji nepodařilo zajet do stísněných podzemních garáží. Dostal to zadní blatník, hotel nám za večer vyřídil doklady pro pojišťovnu a auto získalo drsnější vzhled.

Den druhý

Na plánu byla prohlídka Los Angeleské čtvrti Hollywood a Universal Studios. Vyrazili jsme ráno kolem deváté. Cesta ze středu Los Angeles do Universal Studios trvá okolo hodiny. Byly jsme jedni z prvních, což se rozhodně vyplatí, protože po ránu se dá dobře zaparkovat, koupit vstupenky a také vlastní prohlídka je bez dlouhého čekání. Kolem poledne jsou u některých atrakcí velké fronty. Studiím jsme věnovali okolo dvou hodin. Rozhodně nesmíte zapomenout nasednout na prohlídkový vláček, který vás proveze kolem ateliérů. Rozsah studií je nečekaně velký. Po cestě na vás čeká několik přestavení filmových triků. Pojedete například filmovou vesničkou, kam zrovna spadlo letadlo, turbíny se ještě točí. V jednom z ateliérů je 3D animace, doprovázená pohybem vláčku – kolem vás se bude promítat džungle s dinosaury, bude na vás stříkat voda, budete se s vláčkem hýbat. No, mělo nás varovat, že před vjezdem do studia je jeden odstavený vagónek, který podle vzhledu jeden s dinosaurů rozšlápl, ještě z něj jde kouř. Zajedete do filmové stanice podzemní dráhy, kde zrovna začíná zemětřesení, vykolejil protijedoucí vlak metra, do stanice propadla autocisterna a začíná sršet vysoké napětí trafostanice. Zdá se, že jde do tuhého, ale pak triky končí, elektronika a roboty během několika vteřin uvedou vše do původního pořádku, narovnají se zpřerážené sloupy, mizí voda, vláček z metra odjíždí. Opravdu to stojí za to!

Dále jsme pokračovali k Hollywood Sign - tedy obrovským bílým písmenům „HOLLYWOOD“ na kopci nad Los Angeles. Kdysi písmena vznikla jako reklamní poutač realitní kanceláře a sloužila pro podporu prodeje pozemků v okolí, ale za desítky let se stala symbolem, který dnes je chráněnou památkou. Kvůli vandalům je cesta k písmenům uzavřena, ale fotografii s nápisem si můžete udělat v jedné z vesniček pod nimi. V sekci webových kamer je pohled na písmena jak zepředu, tak i pohled přes písmena do údolí.

Naše další cesta vedla do sousedních kopců, kde jsem vyjeli na vyvýšeninu a zastavili u Griffith Observatory. Je o především hvězdárna, ale současně i skvělé místo, odkud je vyhlídka na celé LA a také na Hollywood Sign. Pokud budete mít více času, jeďte tam přes den i večer. Za soumraku se město rozsvítí, slunce zapadá nad městem a z teras u observatoře je na to vše úchvatný výhled. Nebojte se vyjet až úplně nahoru, místo k zaparkování je možno najít v nejhorším i cestou dolů.

V oblasti pod kopci je luxusní čtvrť, kde se nachází známá Rodeo Drive. Dostat se na toto místo byl trochu oříšek pro navigaci, protože Rodeo Drive je poměrně dlouhá, a prochází také oblastmi, kde široko daleko není nic než vilky. Oblastní luxusních obchodů jsme projeli, auto zaparkovali a prošli ulici pěšky. Je to rozhodně zajímavá podívaná.

Den třetí

Třetí den jsme navštívili národní park Joshua Tree a městečko Palm Springs, s návratem zpět do Los Angeles. Včetně několika kratších zastávek a průjezdu parkem vyšel okruh na celý den. O této cestě si můžete přečíst tento článek, nebo se můžete podívat na tuto galerii.

Co se týče jízdy po dálnicích, v oblasti Los Angeles je velice hustá síť dálnic s mnoha pruhy a četnými křižovatkami. Obvykle mají 8 až 16 pruhů, napočítali jsme ale i 20 pruhů. Když je provoz hustší, tak manévr rychlého přejezdu z levého krajního pruhu do pravého odbočovacího začíná být náročný. Pozoruhodné jsou i dálniční křižovatky, z nichž nejzajímavější je na východním okraji Los Angeles, kde křižovatka dvacetiproudé dálnice má celkem 4 parta, snad i proto je k vidění na různých reklamních kalendářích spedičních firem.

Když jsme se vraceli z Joshua Tree zpět do Los Angeles, zajeli jsme na Long Beach na prohlídku staré výletní lodě Queen Mary. Na lodi je volně přístupný hotel a jídelna. Pokud nejste milovníci dlouhých prohlídek útrob lodi, případně absolvujete program v omezeném čase, jako zrovna my, postačí vám návštěva hotelu. Dostanete se do hlavní jídelny, do chodeb se zajímavou výzdobou i třeba na příď lodi. Když se setmí, je z horní paluby pěkný pohled na protější osvětlený břeh. Další informace naleznete na oficiálním webu http://www.queenmary.com/.

Den čtvrtý

Ráno jsme se odhlásili z hotelu a vyrazili z Los Angeles přes Long Beach až do San Diega. V San Diegu jsme navštívili letadlovou loď Midway a prohlédli si město včetně přejezdu přes vysoký most přes mořskou zátoku. Více o San Diegu naleznete v tomto článku a této galerii.

Samotná cesta je velice zajímavá. Kolem San Diega je soustředěno mnoho vojenských základen a americká armáda rozhodně neskrývá, že pilně cvičí. Namísto utajení se zdá, že záměr je spíše opačný a cvičení je na hranici reklamy. Takže nad dálnicí létají vojenské vrtulníky a v kopcích a na pláních se pohybují tanky, provázené sloupy prachových mračen.

V moři v oblasti Long Beach můžete v dálce vidět ropné plošiny. Ropné vrty ale mají lidé i na zahrádkách a dvorcích domů podél pobřeží. Kalifornie – to jsou i neodmyslitelní surfaři na plážích, co naskakují na surf a jedou na vlně k pobřeží. Na Long Beach je surfařů hodně a vypadají, že na prkně rozhodně nestojí poprvé. Nezdá se ani, že by je ropné plošiny nějak vyváděly z míry, když chytají vlnu.

V San Diegu se ubytováváme na okraji města na jednu noc.

Den pátý

Po snídani opouštíme hotel a vyrážíme nejprve krátce k Mexické hranici k hraničnímu přechodu do Tijuany. Čím blíže k hranici, tím ubývá angličtiny a přibývá španělštiny. Do samotného Mexika nezajíždíme, asi bychom to časově ani nezvládli, ale hlavně naše auto nemá pojistku, platnou na území Mexika. Z území USA je ale Tijuana docela dobře vidět.

U hranice do Mexika otáčíme a vyrážíme na cestu do Las Vegas. Jedeme vlastně celé odpoledne. Cesta jde pomalu díky rychlostním limitům, které si ale nikdo nedovolí významně překročit. Krajina se postupně mění, jak projíždíme jednotlivými oblastmi. Ubývá zeleně a krajina přechází v pouštní oblast. Cesta vypadá tak, jak je zobrazovaná v řadě filmů z Ameriky – dlouhá rovná čára, namalovaná podle pravítka, s tetelíím se horkým vzduchem na obzoru. Překračujeme hranici mezi Kalifornií a Nevadou, odkud je to do Las Vegas jen kousek. Do Las Vegas dojíždíme večer již za setmění. Město svítí a září do okolní tmy.

Den šestý

Z Las Vegas jsme se rozhodli udělat výlet na přehradu Hoover Dam a do Grand Canyonu. Oblast Grand Canyonu je rozsáhlá a jakkoli jsme jeli jen do jeho nejbližší západní části, je to výlet na celý den s návratem za setmění.

Večer jsme si v Las Vegas prohlédli několik kasin a prošli se po hlavní třídě středem města. Zašli jsme i do několika kasin, kterých jsou opravdu desítky. Se vstupem nebyl žádný problém. Do kasin pro opravdové hráče, kde se hraje o velké peníze, vás asi spíše nepustí, a také by jim asi vadilo, že občas fotíme.

Nasvícené mrakodrapy a napodobeniny jednotlivých měst jako čtvrti jsou opravdu působivé. Každý hotel je něčím odlišný a významný a nabízí různé druhy atrakcí. Náš hotel Marriott měl střešní bazén s terasou. Byl to jeden z nejvyšších hotelů v Las Vegas. Můžete se podívat na fotografie, které jsme ze střešní terasy pořídili.

Více v tomto článku. Také se můžete podívat na galerii z Grand Canynonu a na galerii z přehrady Hoover Dam.

Den sedmý

Ráno jsme se v Las Vegas prošli po hlavní třídě. Bylo to jiné, než večer. Kolem 11 jsme z Las Vegas odjeli směrem na Death Valley. Na Údolí smrti je kromě jeho názvu zajímavých hodně věcí. Dno údolí je pod úrovní mořské hladiny. V údolí téměř neprší a v létě tu panují vysoké teploty. Navzdory tomu je zde kvalitní asfaltová silnice a uprostřed údolí je golfové hřiště se zelenou trávou. V nejnižších polohách údolí jsou jezera slaného roztoku, který vzniká výluhem z hornin. Do Death Valey jsme s několika krátkými zastávkami dojeli odpoledne a zaparkovali v jeho střední části, kde je golfové hřiště. Po prostudování trasy a uvážení doby, která zbývala do setmění a po poradě s místním ochráncem přírody jsme zvolili kratší variantu, při které jsem údolí neprojeli až do konce. Náš cíl pro přenocování byl totiž až v Santa Barbaře, která leží severně od Los Angeles a tuto trasu jsme jeli již za tmy.

Den osmý

Náš poslední den. Dopoledne jsme se prošli po městečku Santa Barbara. Na rozdíl od ostatních velkých měst, Santa Barbara je poměrně malé městečko. Právem se mu říká hlavní město Americké riviéry, prošli jsme promenádu a došli až na molo, odkud jsou vidět volně žijící delfíni.

Kolem oběda jsme pak odjeli směrem na letiště. Cestou jsme projeli například Santa Monicu a krátce minuli známou pláž Malibu.

U pláží byla několik kilometrů souvislá řada vilek. Vily jsou mnohde zaseknuty z jedné strany do příkrého svahu, z druhé strany stojí na sloupových podpěrách, které jsou vestavěny již do pláže. Vily mají přístup na vlastní pláž obvykle po točitých schodech a když jsou vlny, schody končí ve vodě. Vily tvoří mnohakilometrové souvislé řady podél pobřežní silnice, takže na pláž je přístup pouze přes pozemky u pobřežních vil.

Je páteční odpoledne a tak se dostáváme i do předvíkendové dopravní zácpy. Šestnáctiproudá dálnice, která protíná okraj Los Angeles a vede k letišti, je v obou směrech zcela zacpaná a doprava se nehýbe z místa. Z dálnice tedy sjíždíme a cestu na letiště volíme ulicemi města. Tento tah se vyplatil, na letiště dojíždíme jen s párminutovým zpožděním proti plánu, vracíme auto v autopůjčovně a odlétáme s jasnou představou. Víme, že za těch pár dnů se toho dá vidět hodně, ale je to jen zlomek toho, co se vidět ještě dá a proto je nám jasné, kam plánovat další cestu. See you later, California, uvidíme se příště.

autor: Martin Zíka

Travel reports from this location

Galeries from this location

Cameras from this location